10Učedníci k němu přistoupili a řekli: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“
11On jim odpověděl: „Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno.
12Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.
13Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší a nechápou.
14A plní se na nich proroctví Izaiášovo: ‚Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět a neuvidíte.
15Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže nevidí očima a ušima neslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se - a já je neuzdravím.‘
16Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší.
17Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, a neslyšeli.
19Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty.
20U koho bylo zaseto na skalnatou půdu, to je ten, kdo slyší slovo a hned je s radostí přijímá;
21ale nezakořenilo v něm a je nestálý: když přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadá.
22U koho bylo zaseto do trní, to je ten, kdo slyší slovo, ale časné starosti a vábivost majetku slovo udusí, a zůstane bez úrody.
23U koho bylo zaseto do dobré země, to je ten, kdo slovo slyší i chápe a přináší úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, třetí třicetinásobnou.“
24Předložil jim jiné podobenství: „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli.
25Když však lidé spali, přišel nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel.
26Když vyrostlo stéblo a nasadilo klas, tu ukázal se i plevel.
27Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal ten plevel?‘
28On jim odpověděl: ‚To udělal nepřítel.‘ Sluhové mu řeknou: ‚Máme jít a plevel vytrhat?‘
29On však odpoví: ‚Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici.
30Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.‘“
31Ještě jiné podobenství jim předložil: „Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zaseje na svém poli;
32je sice menší, než všecka semena, ale když vyroste, je větší, než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“
33Pověděl jim i toto podobenství: „Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všecko prokvasí.“
34Toto vše mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích; bez podobenství k nim vůbec nemluvil,
35aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka: ‚Otevřu v podobenstvích ústa svá, vyslovím, co je skryto od založení světa.‘
36Potom opustil zástupy a vešel do domu. Učedníci za ním přišli a řekli mu: „Vylož nám to podobenství o plevelu na poli!“
37On jim odpověděl: „Rozsévač, který rozsívá dobré semeno, je Syn člověka
38a pole je tento svět. Dobré semeno, to jsou synové království,plevel jsou synové toho zlého;
39nepřítel, který jej nasel, je ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé.
40Tak jako se tedy sbírá plevel a pálí ohněm, tak bude i při skonání věku.
41Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti,
42a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.
43Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, slyš!“
44„Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole.
45Anebo je království nebeské jako když obchodník, který kupuje krásné perly,
46objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.
47Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné;
48když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven.
49Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých
50a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.“
